Lily Mac, Beatrice Doubová, Alice Vavrušková, Ekaterina Tishchenko
Dne 13. června jsme se na jeden den staly ředitelkami školy. Přály jsme si v tu chvíli, abychom bývaly nevyhrály v projektu Yin Yang Island? Možná. Ale určitě to nakonec byl velmi zajímavý zážitek. Začaly jsme tím, že jsme zdravily pozdní příchozí před školou. Nebylo jich tolik, kolik jsme si myslely. Mohly jsme jim vyhubovat, a také promluvit k několika učitelům. Potom jsme měly zhruba pět minut pauzu, než to všechno začalo. Přišla nám spousta e-mailů, na které jsme musely odpovědět, a dostaly jsme seznam lidí ke schůzkám a pohovorům. A když jsme si myslely, že je vše hotovo, začaly přicházet další neočekávané návštěvy a e-maily. Nicméně jsme to zvládaly s úsměvem, jako skutečné ředitelky.
E-maily s úkoly jsme obdržely den předem, ale některé věci bylo třeba zvládnout bez přípravy. Také jsme se zúčastnily schůze logistického plánování a prakticky jsme neměly ponětí, co máme dělat. Koneckonců to bylo naše první takové setkání. Uvědomily jsme si, jak pečlivě je třeba plánovat školní rok, protože již nyní všichni učitelé přesně vědí, co se bude dít za dva týdny.
Potom jsme musely vést pohovor s uchazečkou o pozici učitelky psychologie a s potenciálním novým studentem. Pro tyto případy jsme musely předem připravit několik otázek. Nebylo to snadné, protože jsme měly jen velmi málo času a spoustu dalších úkolů, ale vše jsme zvládly včas. Pohovor se žadatelkou o práci byl velmi zajímavý. Dala nám zevrubné odpovědi a líbilo se nám její uvolněné pojetí výuky. Nakonec jsme si s ní pěkně popovídaly. Překvapila nás stížnost učitele na to, že někteří zaměstnanci si berou větší množství banánů než je jejich podíl (později jsme se dozvěděly, že šlo o žert) – přesto se domníváme, že jsme našly dobré řešení a panu učiteli jsme jej sdělily.
Následoval čas na sušenky. Vyrazily jsme z ředitelské kanceláře s krabicemi v náručí. Podařilo se nám sušenky rozdat do několika tříd, ale na všechny nebylo dost času. Zbytek sušenek jsme tedy rozdaly náhodným kolemjdoucím na chodbách a také učitelům. Den jsme zakončily několika posledními e-maily s úkoly, které bylo třeba vyřešit. Tou dobou jsme už byly úplně vyčerpané.
Vyzkoušet si křeslo ředitele školy bylo velmi náročné, i když jsme na to byly čtyři. Tato práce je velmi hektická a už po prvním půl dni jsme byly unavené. A když si uvědomíme, že Dr. Brown zvládá takovou práci každý den jen sám, je to velmi působivé. Den byl také zábavný a hodně jsme se nasmály. Mít příležitost být ředitelem školy, to se stává jen jednou za život. Myslíme to doslova, protože žádná z nás takovou kariéru do budoucna neplánuje.
Děkujeme Dr. Brownovi (a prakticky celé škole), že jsme mohly tento den zažít :))
